Podlé spiknutí lékařů II.

7 04 2010

Zdeněk Jemelík


V prvé části článku jsem se zabýval nedokončeným spiknutím lékařů proti prezidentovi republiky, jehož bezprostředním cílem bylo zbavit ho způsobilosti k právním úkonům. Měla tak být odstraněna živá překážka ratifikace Lisabonské smlouvy. Jako podklad mi posloužily výlučně texty pánů Jana Hnízdila, Ladislava Jakla a Martina J.Stránského, uveřejněné v Lidových novinách. Přes závažnost obsažených informací jsem ponechal stranou porůznu uveřejněné texty Adama B.Bartoše, protože jsem neznal pramen, z něhož čerpal. Jsou ovšem takového rázu, že by se o ně měly zajímat orgány činné v trestním řízení. Ze stejných důvodů jsem se nezabýval polemickou reakcí Martina J.Stránského a Jana Hnízdila (např. Neviditelný pes 13.3.2010) na jeho článek, která ovšem působí dojmem správně pochopeného přísloví „nejlepší obranou je útok“:hodnotím ji podle přísloví „zloděj křičí:chyťte zloděje“.

V tomto druhém dílu článku se zabývám e-mailovou korespondencí mezi pány (řazeno abecedně) Tomášem Halíkem, Ladislavem Jaklem a Martinem J.Stránským, případně osobami, jež se za ně vydávaly. Zpřístupnili mi ji pánové Martin J.Stránský a Ladislav Jakl, doprovodný výklad kromě nich podal kněz Tomáš Halík.

Zkoumám tuto zdánlivou malichernost, protože domnělé e-mailové výpady Ladislava Jakla proti Janu Hnízdilovi a Martinu J. Stránském, jejich odpovědi a veřejně vyjádřené podezření, že se Ladislav Jakl vlomil do jejich elektronické komunikace, vyostřily nepřátelství mezi nimi.

Způsob, jímž se informace o úmyslech spiklenců dostaly na veřejnost, je zvláštní: zveřejnil je osobně údajný iniciátor akce, lékař Jan Hnízdil, dne 16. listopadu 2009 v Lidových novinách v rubrice Úhel pohledu pod názvem „Listopad zastydlého aktivisty“. Měl ho k tomu neúmyslně přimět prezidentův tajemník Ladislav Jakl výstražným e-mailem z 27.října 2009, odeslaným z adresy jakl@volny.cz : „Samozvaný pane, bavíte se dobře? Nebojte, máme Váš zastydlý aktivizmus plně pod kontrolou. Zdraví. L. J.“ Uvážíme-li, že vykonáním záměru by došlo k spáchání trestného činu, veřejná zpověď mohla být pro kajícníka značně nebezpečná. Podle jeho výkladu spiklenci po obdržení Jaklova e-mailu upustili od završení záměru.

Předem odmítám vysvětlování záhad působením nadpřirozených sil a zpravodajských služeb. Řešení bývají obvykle prostá.

Hrad nemá vlastní zpravodajskou službu. Ladislav Jakl určitě není jasnovidec, nebyl s Janem Hnízdilem v telepatickém spojení a v kritické době se s ním osobně nesetkal. Pokud by skutečně poslal výše uvedený e-mail, bylo by pro to jediné vysvětlení: mezi spiklenci byl někdo, kdo chtěl uskutečnění šíleného plánu zmařit, a proto zprávu vynesl. To je první poznatek, který si zapamatujeme.

Po uveřejnění Hnízdilova článku následovalo překvapení. Ladislav Jakl odpověděl břitkým, dobře napsaným článkem v Lidovkách z 20.listopadu 2009, v němž kromě kritiky záměru spiklenců popřel autorství inkriminovaného e-mailu, ale i užívání e-mailové adresy jakl@volny.cz. Následovala neméně překvapující reakce Martina J.Stránského z 4.12.2009, v které potvrdil, že i on dostal od Ladislava Jakla e-maily z adresy jakl@volny.cz a nabídl tuto část své korespondence komukoliv, kdo se o ni bude zajímat, a k ní také korespondenci třetích osob, obsahující rovněž e-maily z adresy jakl@volny.cz. Nabídku myslel čestně: na požádání mi poskytl kopie e-mailů, které si vyměnil s údajným Ladislavem Jaklem a k ní kopii korespondence mezi Ladislavem Jaklem a knězem Tomášem Halíkem.

Postoupená Stránského korespondence s Ladislavem Jaklem je stručná, ale „výživná“. Uvádí ji výhružný e-mail údajného Ladislava Jakla z 11.prosince 2009, na který jemný, kultivovaný pravdoláskový harcovník Martin J. Stránský hned následující den odpovídá označením drsného rockera, prezidentova tajemníka, za „sraba ze stoky plné hoven“. To je druhý poznatek, který stojí za zapamatování.

Obsáhlejší, zajímavější a podstatně kulturnější je korespondence Ladislava Jakla s knězem Tomášem Halíkem. Zahájil ji Ladislav Jakl z hradní adresy reakcí na e-mail, který poslal Tomáš Halík 12. února 2008 několika biskupům. Nevysvětlil, jak se k e-mailu dostal a Tomáš Halík si pak postěžoval Martinu J. Stránskému. Nicméně oba pánové si pak déle než rok nepravidelně dopisovali.

Za zpřístupněním Halíkova e-mailu biskupům Ladislavu Jaklovi bych nehledal nadpřirozené síly: stejně jako se mezi spiklenci nebo v jejich nejbližším okolí vyskytl někdo, kdo chtěl jejich záměr torpédovat, pravděpodobně i zde někdo ze „zasvěcených“ zařídil jeho únik v domnění, že jej posílá do správných rukou. To je třetí informace, která stojí za zapamatování.

Existenci korespondence potvrzují oba účastníci, stejně jako telefonický rozhovor, v němž si vyjasnili, že nepsali texty, zasílané z domény volny.cz. Část Halíkových e-mailů, které archivoval Ladislav Jakl, přicházela v období říjen 2008 – říjen 2009 z adresy thalik@volny.cz výlučně na Jaklovu hradní adresu a má kultivovaný, nekonfrontační charakter. Tomáš Halík užívání této e-mailové adresy popírá, ačkoli by mu forma a obsah textů v žádném případě nedělaly ostudu. To je čtvrtá okolnost, která stojí za zapamatování.

Poněkud odlišný je další soubor korespondence mezi Tomášem Halíkem a Ladislavem Jaklem, postoupený laskavostí Martina J. Stránského, z větší části bez hlaviček s adresou a datem. Výměna e-mailů probíhala z počátku z jejich oficiálních adres, na straně prezidentova tajemníka podle Tomáše Halíka částečně z adresy jakl@volny.cz, zachované pouze u kopie jednoho e-mailu. Převažují texty nezávadného obsahu,v nichž se uplatňuje Jaklův suchý humor, vyjadřovaný úsečnými větami. Tomáš Halík tuto korespondenci označuje za „kočkování“. Idylka končí až jedním z posledních údajně Jaklových e-mailů, uvedeným slovy „Pane Halíku, Vy jste opravdu prajednoduchý člověk, který se vzmůže tak leda na papouškování mediálních hovadin“ a po věcných úvahách se znova vrací k urážení: „Já si myslím, že jste prostě mělký člověk, s rozumem zakaleným primitivní nenávistí.“ Také Tomáš Halík pak „přitvrdil“, i když se neuchýlil k vyslovené hrubosti. Na základě dobré znalosti Jaklova způsobu vyjadřování jako laik soudím, že závěrečné e-maily Tomáši Halíkovi nejsou (možná jen zčásti) autentickým vyjádřením Ladislava Jakla. To je pátá skutečnost, která stojí za zapamatování.

Za zmínku stojí, že účastníci této podivné korespondence se sice navzájem osočují z různých nepravostí při používání elektronické pošty, ale mimo telefonické domluvy mezi Ladislavem Jaklem a Tomášem Halíkem nedošlo k žádnému pokusu o prověření, zda adresy s doménou volny.cz skutečně patří zmíněným pánům. Jan Hnízdil a Martin J.Stránský obviňují Ladislava Jakla z autorství sporných e-mailů, ale ani v jednom případě si nestáhli úplnou hlavičku e-mailu, aby případně mohli zjistit, odkud byl odeslán. Nenapadlo je zatelefonovat Ladislavu Jaklovi, prostě jej bez ptaní odsoudili. To je šestá informace, která stojí za zapamatování.

Z citování e-mailových sdělení Ladislava Jakla a Tomáše Halíka v článcích Jana Hnízdila a Martina J.Stránského, ze zpřístupněných kopií jejich e-mailů a z jejich doplňujících vyjádření vyplývá, že oba jsou spojováni s korespondencí, k jejíž části se nehlásí. Zastírání autorství e-mailů použitím adresy, uvádějící příjmení pisatele, nedává smysl a ostatně zveřejněné texty jsou takové povahy, že popření identity autora nemá na nic vliv.

Na základě předložených kopií e-mailů usuzuji, že do korespondence mezi Ladislavem Jaklem na straně jedné a Martinem J.Stránským a Tomášem Halíkem na straně druhé se vmísil obratný mystifikátor, který jednak chtěl torpédovat málo ušlechtilé záměry, směřující ke škodě Václava Klause, ale současně se snažil mezi stranami vyvolat napětí. K vlomení do jejich korespondence mu patrně stačilo použití předstíraně Jaklovy adresy, i když působení hackera nelze vyloučit.

Vedle toho probíhala korespondence mezi Ladislavem Jaklem a neznámým uživatelem adresy thalik@volny.cz, vydávajícím se za Tomáše Halíka. Nezaznamenal jsem přímou komunikaci mezi oběma adresami na serveru volny.cz.

Působení mystifikátora „po konzultaci s odborníky“připouští i Tomáš Halík, který s touto „detektivkou“ nechce mít nadále nic společného.

Výrazné projevy Martina J. Stránského, který se z počátku držel v pozadí, patrně ukazují směr, z kterého zafoukal vítr, jenž povzbudil spiklence k jejich pochybnému konání.

Ladislav Jakl je v právu, cítí-li se pohoršen tím, že mu je veřejně přičítáno autorství e-mailů, jež nenapsal.

Není bez zajímavosti, že spiklenci obviňují také Adama B. Bartoše, že nelegálně získal kopie jejich korespondence. Ten to ale popírá a tvrdí, že mu zmíněné tři dopisy poslal neznámý člověk. I tato okolnost nasvědčuje tomu, že mezi spiklenci byl někdo, kdo se je pokusil zastavit vynesením jejich korespondence.

Vyšlo 7.4.2010 na Politikonu

jemelik@rambler.ru


Akce

Information

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s




%d bloggers like this: